Výhled pro energetický průmysl – duben 2025

1. Energetický mix: nový smysl pro realismus

V tomto ekonomickém výhledu pozorujeme, že energetická transformace čelí velikým překážkám, zatímco klimatické změny i nadále pokračují a rok 2024 bude dalším rekordním rokem z hlediska globálních teplot.

Konference COP29 v Baku nepřinesla přesvědčivé výsledky ohledně financování energetické transformace v rozvíjejících se a rozvojových zemích. USA odstoupily od Pařížské dohody. Navíc se globální pozornost přesouvá spíše k geopolitice než ke klimatu. To vše se děje na pozadí energetické transformace, která naléhavě potřebuje podpořit a stimulovat.

Stali jsme se skeptičtějšími ohledně pravděpodobnosti dosažení pařížského cíle, že snížíme globální oteplování o 1,5 stupně Celsia, a proto jsme se rozhodli, že se zaměříme na scénář IEA, který vychází ze současných klimatických studií. Ne vše je ztraceno, je však třeba rychle zaujmout realističtější přístup.

2. Výhled pro trhy s ropou: vše zůstává při starém

V rámci tohoto konzervativnějšího výhledu zaměřeného na klimatické změny je jasné, že poptávka po ropě již dávno dosáhla vrcholu a její další pokles bude v tomto desetiletí mnohem pozvolnější. Zpomalení globální poptávky po ropě bude i nadále kompenzováno zvýšenou produkcí a to zejména v Jižní Americe.

Krátkodobě budou ceny ropy pod tlakem kvůli určitému přebytku nabídky a slabším ekonomickým podmínkám, ale v reálném vyjádření se ceny ropy pravděpodobně udrží na současné úrovni, protože poptávka po ropě se stabilizuje a její nabídka bude dostatečná. I nadále zde ale přetrvává riziko, že dodávky ropy mohou být přerušeny, a tím pádem může dojít k jejím krátkodobým výkyvům, přesto se domníváme se, že tlak na pokles ceny ropy roste. To bude platit zejména v případě, kdy vlády zintenzivní své úsilí o dosažení nulových emisí do roku 2050, což by vedlo k poklesu cen ropy do roku 2035 o polovinu.

3. Výhled pro trhy s plynem: panuje zde křehká rovnováha

Tři roky po ruské invazi na Ukrajinu se globální trhy s plynem vrátily k velmi křehké rovnováze.

V našem základním scénáři dosáhne poptávka po plynu svojí maximální úrovně kolem roku 2030 a poté do roku 2050 velmi mírně poklesne. Pokud bychom zohlednili více ambicióznější klimatické cíle, můžeme předpokládat, že poptávka po plynu již svého vrcholu dosáhla a bude klesat rychleji.
Asie (zejména Čína a Indie) a Blízký východ zůstanou v příštích desetiletích hlavními zdroji růstu poptávky, zatímco v Evropě, Japonsku a Spojených státech dojde k poklesu poptávky.

Základní scénář předpokládá nárůst produkce plynu v letech 2024 až 2035. Spojené státy si udrží svoji pozici největšího producenta zemního plynu na světě až do roku 2050. Největší nárůst nabídky zaznamená Blízký východ, zatímco ruská produkce plynu se bude jen s obtížemi zotavovávat ze svého minima, kterého dosáhla v roce 2023. V současné době předpokládáme, že ve střednědobém horizontu dojde k přebytku zkapalněného zemního plynu, který přispěje k rychlejšímu poklesu cen plynu.

4. Dopady na riziko země: vývozci uhlovodíků jsou odolní vůči změnám ve skladbě energetických zdrojů

Ve střednědobém horizontu bude až do roku 2034 většina rozvíjejících se ekonomik, které se zaměřují na vývoz fosilních paliv, schopna zvládnout energetickou transformaci. I když zůstávají do značné míry závislé na příjmech z uhlovodíků, mají obecně dostatečný finanční prostor k tomu, aby absorbovaly mírný pokles cen ropy a zemního plynu, který očekáváme v našem základním scénáři.

Z fiskálního hlediska se však několik států závislých na uhlovodíkových palivech – jako Irák, Alžírsko a Gabon, které již při současné ceně ropy vykazují vysoké rozpočtové schodky a projevují malou ochotu k fiskálním reformám, nachází na šikmé ploše. To jen podtrhuje skutečnost, jak moc důležité je, aby tyto země nejen pokračovaly v diverzifikaci vývozu, ale také snížily svoji závislost veřejných financí na příjmech z uhlovodíkových paliv.

Teprve v dlouhodobém horizontu, při trvale velmi nízkých cenách ropy v případě scénáře tzv. čisté nulové emise, se více rozvíjejících se zemí s ekonomikami, které vyvážejí fosilní paliva, ocitnou rychle v potížích. Nejlepší pozici k tomu, aby se staly posledními dodavateli ropy a zemního plynu na trhu, mají ty země, které mají nejen silnou finanční pozici, ale také velké zásoby ropy a/nebo zemního plynu, mohou produkovat s nízkými náklady a nízkou uhlíkovou intenzitou a investují do ekonomické diverzifikace. Některé země GCC, zejména Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie, se zdají, že tomuto popisu dobře odpovídají.