Pochopení vývoje situace na Blízkém východě

Spojené státy a Izrael zahájily rozsáhlou a dlouhodobou sérii útoků na Írán, zaměřenou na vojenskou infrastrukturu, zpravodajská zařízení a lokality spojené s představiteli nejvyššího vedení země. Írán odpověděl raketovými a dronovými útoky namířenými na Izrael a na americké pozice v několika sousedních státech. Kromě amerických základen Írán útočil také na přístavy, letiště a další infrastrukturu v celém regionu. Veřejná vyjádření naznačují, že operace mohou pokračovat několik týdnů, což zvyšuje nejistotu ohledně délky a vývoje konfliktu i jeho možných dopadů na okolní země.

Bezprostřední důsledky jsou znatelné napříč regionem. Narušení provozu v hlavních centrech Perského zálivu ovlivňuje dopravu a letecký provoz, protože úřady omezují vzdušný prostor a přesměrovávají lety. Mezinárodní organizace svolaly mimořádná jednání k posouzení situace, zatímco uvnitř Íránu údajné útoky na vysoké představitele vytvářejí nejistotu ohledně rozhodovacího procesu a politické stability.

Podle Nielse de Hooga, hlavního ekonoma společnosti Atradius:
„Tento konflikt představuje významný a bezprecedentní vývoj s potenciálními dopady na rizika jednotlivých zemí v celém regionu i mimo něj. V této fázi předpokládáme, že případná regionální eskalace, včetně dočasného uzavření Hormuzského průlivu, bude spíše krátkodobá – v řádu několika dnů až několika týdnů. Za tohoto scénáře očekáváme, že celkový ekonomický dopad zůstane relativně omezený.“

Ústřední role Hormuzského průlivu

Tlak na Hormuzský průliv je nyní klíčovým faktorem určujícím ekonomické dopady této krize a její dopady na dodavatelské řetězce. Kombinace vojenské eskalace, přímých varování lodím a pozastavení provozu ze strany hlavních přepravních a energetických společností způsobila faktické zastavení provozu. Íránští představitelé tvrdí, že průliv je uzavřen a že Írán zaútočí na jakoukoli loď, která se pokusí proplout. To je zásadní, protože Hormuz je nejdůležitějším energetickým koridorem na světě – prochází jím přibližně 20 % světové ropy a asi 30 % zkapalněného zemního plynu. Jakékoli narušení se rychle promítá do cen energií, inflačních rizik a globálních dodavatelských řetězců. Ceny ropy již vzrostly směrem k 80 USD za barel a podle délky narušení mohou stoupnout na 90–140 USD.

Omezené toky přes Hormuz ovlivňují také dopravu a logistiku v širším měřítku. Námořní společnosti zpomalují nebo přesměrovávají lodě, letečtí dopravci upravují trasy, aby se vyhnuli regionálním rizikům, a klíčová centra v oblasti Perského zálivu čelí problémům s konektivitou. Tyto změny prodlužují přepravní časy, zvyšují náklady a zvyšují potřeby pracovního kapitálu v časově citlivých odvětvích, jako jsou elektronika nebo automobilové komponenty. Protože velká část obchodu mezi Asií a Evropou závisí na těchto trasách, jakékoli delší narušení by mělo významné dopady na dodavatelské řetězce spoléhající na just-in-time logistiku.

„Neočekáváme, že by Írán dokázal udržet průliv uzavřený po delší dobu, protože mezinárodní námořní operace vedená Spojenými státy by takovou blokádu velmi pravděpodobně relativně rychle ukončila. Prodloužené uzavření by navíc šlo proti zájmům samotného Íránu, protože by zablokovalo jeho životně důležitý vývoz ropy do Číny,“ vysvětlil náš hlavní ekonom.

Základní scénář Atradius: krátkodobý konflikt

Základní scénář společnosti Atradius předpokládá krátkodobý konflikt, po němž bude následovat postupný návrat k diplomatickému jednání, včetně obnoveného pokusu o jaderná jednání. Podle De Hooga „je Írán do značné míry izolovaný a jen obtížně by dokázal udržet dlouhodobou konfrontaci. Dlouhodobé uzavření Hormuzského průlivu by zároveň výrazně poškodilo jeho vlastní křehkou ekonomiku, protože by narušilo klíčový vývoz ropy do Číny a zvýšilo domácí sociální tlak. Nedávné vysoce rizikové akce namířené proti státům Perského zálivu se zdají být primárně motivovány snahou zvýšit politickou páku pro návrat k jednáním. Výraznější eskalace by byla kontraproduktivní, protože by mohla státy Zálivu posunout k aktivnímu postoji proti Íránu.“

V případě krátkého konfliktu zůstává hospodářský dopad na státy Perského zálivu omezený, i když určité narušení je nevyhnutelné. Protože je Hormuzský průliv fakticky zablokován, státy Zálivu nemohou těžit z vyšších cen ropy, a jejich ne-ropná ekonomika zažívá dočasný tlak kvůli uzavírání vzdušného prostoru a přerušení v oblasti turismu, logistiky a reexportních aktivit. Díky rozsáhlým mezinárodním rezervám a velkým státním investičním fondům jsou však většina ekonomik regionu schopny absorbovat narušení trvající několik týdnů, s odhadovaným dopadem na růst kolem půl procentního bodu.

Nejvíce ohrožený je Katar, protože veškerý vývoz jeho zkapalněného zemního plynu musí procházet Hormuzským průlivem. Tato zranitelnost vysvětluje jeho preventivní rozhodnutí dočasně zastavit výrobu LNG po nedávných bezpečnostních incidentech. Omán se jeví jako méně zranitelný, protože jeho hlavní přístav Duqm leží mimo průliv, i když nedávné útoky dronů a incidenty v Ománském zálivu upozorňují na další rizika. Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie mohou část svého vývozu ropy převést do potrubních tras, což ale dopad pouze částečně zmírňuje.

Pro země mimo region, které jsou silně závislé na dovozu ropy a plynu, se hlavní kanál přenosu odehrává prostřednictvím vyšších cen energií. Mnohé z těchto ekonomik jsou finančně více vystavené než státy Zálivu a Izrael. Asijské ekonomiky, včetně Číny a Indie, jsou obzvláště citlivé, protože silně spoléhají na fyzický tranzit ropy a plynu přes Hormuzský průliv a jakékoli delší narušení by je zasáhlo přímo.

Negativní scénář: dlouhodobá eskalace

Nelze vyloučit ani negativní scénář zahrnující déletrvající eskalaci. Na rozdíl od operace z roku 2025, která se zaměřila na omezení jaderných schopností Íránu, současné cíle zahrnují změnu režimu a demontáž íránského balistického arzenálu. Tyto dynamiky zvyšují íránský pocit strategické zranitelnosti a pravděpodobnost dalších odvetných akcí.

Další eskalace by mohla zahrnovat větší využití spojeneckých milic v regionu a útoky na sousední ropné a plynárenské infrastruktury, což by mohlo ohrozit dlouhodobou produkční kapacitu regionu i světa. Nedávné zprávy o útocích dronů na ropnou rafinerii v Saúdské Arábii a LNG zařízení v Kataru ukazují, že tato možnost je stále reálnější. Takové kroky by také zvýšily pravděpodobnost odvetných úderů na íránskou energetickou infrastrukturu.

V tomto výrazně nepříznivějším scénáři se odhaduje, že cena ropy by mohla vzrůst na 130–140 USD za barel. Přestože Írán pravděpodobně nedokáže udržet Hormuzský průliv dlouhodobě uzavřený, mohl by nadále narušovat lodní dopravu uvnitř i vně průlivu, což by vytvářelo trvalou nestabilitu v globálních energetických tocích.

Za těchto podmínek by byl Bahrajn pravděpodobně první zemí Perského zálivu, která by čelila finančním potížím kvůli slabým veřejným financím, omezeným rezervám a silné závislosti na příjmech z ropy. Další ekonomiky Zálivu by byly také pod trvalým tlakem, protože narušení logistiky, turismu a exportní aktivity by trvala déle.

Asijské ekonomiky, včetně Číny a Indie, jsou obzvláště zranitelné, protože přibližně 80 % ropy a plynu procházejícího Hormuzem míří právě do Asie. Dlouhodobý cenový šok by rovněž zatížil další rozvíjející se trhy s vysokou závislostí na dovozu energií a s omezeným fiskálním prostorem. Ani zvýšení produkce ze strany producentů OPEC by nepřineslo výraznou úlevu, pokud by ropu nebylo možné dostat na exportní trhy.

Monitoring a adaptace

Dopad na globální ekonomiku a trhy bude silně záviset na délce a intenzitě konfliktu. Navzdory situaci pokračujeme v běžném provozu na celém Blízkém východě, zajišťujeme krytí a podporu našim zákazníkům a partnerům. Sledujeme vývoj rizik souvisejících s obchodními úvěrovými liniemi našich pojištěnců v regionu, průběžně monitorujeme situaci a shromažďujeme informace z více zdrojů, abychom zajistili, že naše reakce zůstanou přesné a přizpůsobené kontextu.